Khoan Cắt Bê Tông: Když betonová reklama psala příběh ulic

Když se procházíte ulicemi Hanoje, možná si všimnete šablonových, ručně malovaných nápisů s telefonními čísly a nápadnou zkratkou: KCBT. Tato čtyři písmena jsou zkratkou pro Khoan Cắt Bê Tông – službu na řezání a vrtání betonu. Na první pohled byste je mohli považovat za pouhé čmáranice. Ve skutečnosti jde ale o celonárodní fenomén.

Všudypřítomná a agresivní reklama

Reklamy na KCBT se od přelomu tisíciletí vyskytovaly takřka všude – především v hustě obydlených čtvrtích. Nevyhnuly se žádným typům staveb: od rodinných domů přes úřady, školy až po továrny, na zdech, plotech, elektrických rozvodných skříních i sloupech veřejného osvětlení. Původně šlo o jednoduchou formu propagace – levnou, rychlou a efektivní. Pár minut, plechovka barvy nebo fix, a kontakt byl na očích tisícům lidí. Zasahovali hlavní třídy i zapadlé uličky. Na některých místech byly stěny posety desítkami starších i nových čísel, která se navzájem překrývala.

Jejich estetika byla často nechtěná, surová, rušivá – a přesto svým způsobem nezaměnitelná. Každý nápis byl originál, odlišný rukopis, jiný styl čísel, různé barvy. Právě v tom tkví jejich zvláštní kouzlo: šlo o živý vizuální chaos, který dokonale odrážel atmosféru Vietnamu v éře rychlé urbanizace a nekontrolovaného růstu. Doba mezi lety 2000 až 2015 byla obdobím proměn, kdy se ve vietnamských městech stavělo, bouralo, rozšiřovalo – a právě tehdy se objevily i tisíce těchto podomácku šířených reklam.

Fenomén své doby

Zároveň to ale bylo nelegální. Městské samosprávy označovaly tyto nápisy za vizuální smog a vandalismus. Opakovaně docházelo k jejich zamalovávání, odstraňování, pokusům o regulaci. Dnes, především v centru Hanoje, už z nich zůstávají jen zbytky – místy stíny po nápisech, jinde jen oprýskané nátěry přes bývalá telefonní čísla. KCBT tak pomalu mizí a zůstává spíš jako grafický pozůstatek chaotických let, které formovaly současný vietnamský veřejný prostor.

A přesto – tenhle fenomén přežil dvě dekády a zanechal po sobě nesmazatelnou stopu. Dnes už je spíš raritou, něčím, co může brzy zmizet úplně. Pro jedny špína, pro druhé neoficiální městské umění. Možná ale stačí, že i tyhle drobné nápisy vypráví kus historie – o tom, jak Vietnam rychle dospíval.