Jak projet Vietnam na motorce v sezóně 2026-27?
Projet Vietnam od severu na jih po legendární Ho Či Minově stezce nebo prořezat horské serpentiny na čínských hranicích je snem snad každého motorkáře. Pokud někdo dříve váhal, definitivně ho přesvědčil kultovní speciál Top Gearu z roku 2008, kde Clarkson, May a Hammond zdolali tuto tropickou zemi na třech absurdně nevhodných strojích: Vespě, Hondě Super Cub a kouřícím Minsku.

Dnes už Vietnam neláká jen skalní motorkáře, ale i běžné cestovatele. Mezi téměř sto miliony obyvatel najdete přes osmdesát milionů skútrů a motorek – jednostopá vozidla tu nejsou koníčkem, ale tepnou života. Cestování v sedle vám umožní opustit přeplněná turistická centra, nasát prach a bláto u laoských hranic a zažít zemi v její nejintenzivnější podobě. Cesta samotná je v tomto případě cílem a historické či přírodní památky jsou už jen úchvatným bonusem navíc (který ale rozhodně doporučuji nevynechat!).
Než ale začnete kroutit plyn, je potřeba vědět, do čeho jdete. Místní provoz i legislativa se v posledních letech výrazně proměnily a mýtus o tom, že si cizinec ve Vietnamu může beztrestně dělat, co chce, a klidně i bez papírů, už dávno neplatí. A kdo říká opak, ten absolutně nemá ponětí, o čem mluví.

Vstupní doklady, legislativa a zákony
Papírování a zákony jsou první překážkou, kterou musíte mít vyřešenou ještě před odletem.
Vízová povinnost: Občané ČR jsou pro turistické pobyty do 45 dní od vízové povinnosti osvobozeni. Stačí pas platný minimálně 6 měsíců po plánovaném návratu (a pár volných stránek pro razítka). Pokud plánujete ve Vietnamu zůstat déle nebo zemi v průběhu cesty opustit a vrátit se (např. odbočka do Laosu či Kambodže), nejsnazší cestou je žádat o elektronické vízum (e-visa) s platností až na 90 dní (jednovstupové či vícevstupové).
Mezinárodní řidičský průkaz (MŘP): Vietnam akceptuje výhradně mezinárodní řidičský průkaz podle Vídeňské úmluvy z roku 1968 (s platností na 3 roky). Řidičský průkaz podle Ženevské úmluvy z roku 1949 zde oficiálně neplatí. Pro legální řízení musíte mít v českém i mezinárodním ŘP razítko pro skupinu A.
Past pro držitele skupiny B (Skútry do 125 cc): V ČR a EU běžně platí, že s řidičákem skupiny B můžete automaticky řídit skútr do 125 cc s automatickou převodovkou. Tata evropská výjimka ve Vietnamu ABSOLUTNĚ NEPLATÍ. Když si v ČR požádáte o MŘP (dle Vídeňské úmluvy 1968), český úřad vám v něm orazítkuje výhradně skupinu B. Razítko pro skupinu A/A1 vám do MŘP nikdo nedá (anebo vám k němu napíšou poznámku s limitem do 50 cc, což je v praxi k ničemu), pokud nemáte velké motorky zapsané přímo v národním českém řidičáku. Podle vietnamských zákonů potřebujete na jakékoliv dvoukolové vozidlo nad 50 cc (včetně městských skútrů, poloautomatů typu Honda Wave i endur XR150/190) oprávnění s razítkem u skupiny A/A1 v MŘP. Osobně doporučuji mít prostě plné Áčko a mít klid.

Dopravní policie (CSGT): Na exponovaných trasách (zejména na Hà Giang Loopu, ale i na jiných exponovaných místech) pořádá masivní kontroly zaměřené na cizince. Pokud předložíte MŘP orazítkovaný pouze pro skupinu B, jste z pohledu vietnamského práva člověk řídící bez řidičského oprávnění. Co bude (může) následovat:
Pokuta v řádu milionů VND (pár tisíc korun).
Zabavení stroje až na 7 dní.
Okamžitá ztráta pojistného plnění – úrazové i cestovní pojištění stornuje plnění v momentě, kdy řídíte bez odpovídající skupiny v MŘP.
Nulová tolerance alkoholu: Ve Vietnamu platí nekompromisní 0,0 ‰ alkoholu v krvi pro řidiče motorek i aut. Pokuty jsou astronomické, policie pořádá časté zátahy a v případě nehody pod vlivem automaticky padá veškerá vina i pojištění na vaši hlavu.
Kamerový systém a pokuty: Na hlavních tazích i ve městech se masivně rozrostly kamerové systémy (nově doplněné o AI). Půjčovny dnes běžně strhávají pokuty za rychlost či jízdu na červenou z vratných záloh i několik týdnů po vrácení stroje. Čekali jste snad divoký východ? Hahaha.
Rychlostní limity pro motocykly
Limity se odvíjejí od toho, zda má silnice fyzický dělicí pás (nebo více pruhů v jednom směru):
Motocykly (nad 50 cc):
V obci: 60 km/h (na silnicích s dělicím pásem) | 50 km/h (na běžné obousměrné silnici).
Mimo obec: 70 km/h (s dělicím pásem) | 60 km/h (bez dělicího pásu).
Mopedy a malé skútry (do 50 cc):
Striktní limit max. 40 km/h všude (v obci i mimo obec).
Reálná bezpečná rychlost v horském terénu a nepřehledném provozu je samozřejmě ještě nižší (30–40 km/h).
Našli jste v tomhle textu chybu nebo máte čerstvou zkušenost z terénu? Dejte mi vědět!
Na čem Vietnam projet?
| Model / Kategorie | Typ převodovky | Pro koho se hodí | Hlavní výhody a nevýhody |
|---|---|---|---|
| Honda Win 100 cc | Manuál | Baťůžkáři s nízkým rozpočtem | + Opraví ji v každé vesnici za pár korun. - Slabá, nespolehlivá, nevhodná pro vyšší postavy a jízdu ve dvou. |
| Městské skútry / Poloautomaty (Honda Wave 110, Lead, Vision) | Automat / Poloautomat | Krátké výlety po městě a okolí | + Snadné ovládání, nízká spotřeba. - Malá kola, slabé brzdy v horských klesáních, nebezpečné na šotolině. |
| Dual-sport / Enduro (Honda XR150L/XR190L, Yamaha WR155R, Honda CRF250L) | Manuál | Nejlepší univerzální volba pro horské trasy i přejezd celé země | + Skvělý podvozek, výborná výška, zvládne bláto i rozbitý asfalt. - Vyšší cena pronájmu než u skútrů. |
| Cestovní motocykly (Honda CB500X) | Manuál | Dlouhé přesuny výhradně po asfaltu | + Maximální komfort na dálnicích a širokých silnicích. - Vysoká hmotnost v úzkých serpentinách, dražší nájem i kauce. |
⚠️ Důležité varování k Hondě Win: Originální Honda Win 100 se nevyrábí od 90. let. To, na co ve Vietnamu narazíte, jsou z 99 % čínské nebezpečné kopie (značky Detech, Sufat apod.) s bídnou kvalitou zpracování. Trpí praskáním rámů pod zátěží a selháváním brzd. Nazývat tento vrak "Hondou" je pro nezkušeného jezdce hazard se zdravím. (O Win Detech 125 cc záměrně mlčím, abychom nezabíhali do zbytečně dlouhých detailů).

Poznámka z praxe: Osobně považuji dual-sport Honda XR150L za nejuniverzálnější stroj pro vietnamské silnice. Ostatně, projel jsem na něm celý Vietnam od Saigonu po Hanoj a spoustu dalších tras okolo. Pokud byste se drželi výhradně asfaltových silnic, tak na Hondě CB500X se samozřejmě budete cítit mnohem pohodlněji. Vše už je pak jen o stylu jízdy a rozpočtu.
Půjčení stroje, zálohy a zlaté pravidlo pasu
Ceny pronájmu se pohybují od 5–10 USD (cca 100–200 CZK) za den u skútru až po 20–35 USD za den u lehčího endura typu Honda XR150L. Cestovní Honda CB500X vychází na 50 USD/den a více. Vratná záloha činí podle typu stroje od 2 do 25 milionů VND.
Zlaté pravidlo: Nikdy nenechávejte v půjčovně jako zálohu svůj originální cestovní pas. Pas je majetkem státu a bez něj jste v zahraničí nechránění. Kvalitní a ověřená půjčovna vždy akceptuje kopii pasu v kombinaci s finanční kaucí v hotovosti nebo blokací na kartě.

Technická kontrola před odjezdem
Před podpisem smlouvy motorku důkladně prověřte (a skočte na ni a pár minut se projeďte!):
Pneumatiky: Hloubka dezénu a praskliny.
Podvozek: Zda z přední vidlice neteče olej kolem gufer.
Brzdy a světla: Účinnost přední i zadní brzdy, funkčnost brzdového světla a blinkrů.
Klakson: Ve vietnamském provozu zásadní bezpečnostní prvek – bez funkčního klaksonu neodjíždějte.
Řetěz: Průvěs a namazání.
Olej: Zjistěte datum poslední výměny. Při dálkových přejezdech na malých motorech je nutné měnit olej každých 1 000–1 500 km.
Poznámka z praxe: Na našem posledním výletu jsme měnili první motorku, protože na zadní pneu byl asi centimetrový defekt. Druhé motorce zase tekl olej z vidlic. Třetí potřebovala "jen" dotáhnout každý den řetěz.

Kdy vyrazit: Počasí, monzuny a sesuvy půdy
Vietnam měří od severu k jihu vzdušnou čarou přes 1 650 km. Klima se dramaticky liší podle regionu a nadmořské výšky.
Zlatá sezóna (Únor až Duben): Nejvhodnější období pro přejezd celého Vietnamu od Saigonu po Hanoj. V celé zemi je nejméně srážek a teploty jsou příjemné pro dlouhé dny v sedle.
Severní hory (Hà Giang, Sa Pa): Nejlepší od října do května. Od června do září řádí hlavní monzuny – hrozí bleskové povodně a sesuvy půdy. V zimě (prosinec–únor) mohou teploty v horách klesnout k bodu mrazu a cesty zahalí nebezpečná hustá mlha. Za sebe doporučuji se severní zimě úplně vyhnout a prosinec až únor strávit na jihu, kde je teplo, stálé počasí a radost z jízdy nesrovnatelně větší.
Centrální Vietnam (Đà Nẵng, Hội An, Phong Nha): Nejsušší období trvá od března do srpna. Od září do listopadu přicházejí tajfuny a vytrvalé deště, které pravidelně zaplavují města i hlavní silniční tahy.
Jižní část (Saigon, Delta Mekongu): Stabilní tropické klima. Sucho vládne od listopadu do dubna. V letních měsících (květen–říjen) počítejte s krátkými, ale extrémně intenzivními odpoledními průtržemi mračen. Občas může pršet jako z konve celý den – pak čekejte záplavy.
Varování před sesuvy půdy: Při jízdě v horských oblastech během dešťů nebo těsně po nich buďte extrémně opatrní. Sesuvy půdy dokáží odříznout horské průsmyky na celé dny, než těžká technika závaly odstraní. Může vás to tak omezit v dojezdu, což je to nejmenší. Motorkáři na sesuvy půdy tady umírají! Nevěřte nikomu, kdo vám bude tvrdit, že je to v té době bezpečné. Není.
Poznámka z praxe: To, že uprostřed léta v centrálním Vietnamu vyrazíte na vysočinu jen v tričku, protože se teploty blíží ke čtyřicítkám, neznamená, že se vám bunda nebo mikina nebudou hodit. Naposledy jsme spali v 1 500 m n. m. a ráno jsme navlékali několik vrstev oblečení, protože teploty spadly na 15 °C. A pršelo. A foukalo.

Trasy: 5 legendárních & pár skvělých alternativ
5 Legendárních tras
Hà Giang Loop: Nejfantastičtější horský okruh Vietnamu plný ostrých serpentin, krasových věží a dechberoucích výhledů podél čínských hranic. Všichni tam chtějí jet, ale realita je dnes taková, že vás policajti budou stavět i několikrát za den a tlupy místních mladých motorkářů s baťůžkáři za sebou ohrožují okolí nebezpečnou jízdou (ano, bohužel tam už umírají i turisté).
Ho Či Minova stezka (HCM Highway): Mytická vnitrozemská trasa propojující sever a jih, která vás provede odlehlou džunglí a horskými hřebeny mimo rušné pobřeží. Za mě top, pokud chcete poznat Vietnam výhradně ze sedla motorky.
Hai Van Pass a pobřeží středního Vietnamu: Krátký, ale ikonický horský průsmyk nad oceánem spojující Đà Nẵng a Huệ s krásnými výhledy na moře. Jen bych to nejel o víkendu, bývá tam docela narváno a moc si ty serpentiny v tu dobu neužijete.
Okruh provincií Cao Bằng k vodopádům Bản Giốc: Divoká trasa severovýchodem s minimem turistů, vedoucí k majestátním hraničním vodopádům.
Labyrint delty Mekongu: Jízda po rovince mezi vodními kanály, ovocnými sady a plovoucími trhy na úplném jihu země. Ideální prostor se ztrácet a nalézat.

A pár alternativ
Cesta přes Centrální vysočinu (do Đà Lạtu): Ochlazení v borovicových lesích, jízda kolem kávových plantáží a klidné silnice bez masového turismu.
Ninh Bình: Menší okruhy se dají dělat i v této oblasti "suchého Ha Longu". Na menších cestách potkáte spíš turisty na kolech než davy z autobusů. Ideální strávit noc v některém z homestayů přímo u skal.
Pobřežní trasa z Quy Nhơn do Phan Thiếtu: Liduprázdné plážové silnice, písečné duny, větrné elektrárny a zastávky na čerstvé mořské plody. Nefalšovanej a turisticky nezkažený Vietnam (když se nezastavíte v Nha Trangu nebo Phan Rangu).
Západní větev Ho Či Minovy stezky (West HCM Highway): Moje absolutně nejoblíbenější trasa u laoských hranic. Čistá divočina bez mobilního signálu a čerpacích stanic, zařezaná do vápencových skal národního parku Phong Nha-Kẻ Bàng. Jen bacha, aby se vám tady nic nestalo.
Pobřeží Phú Yên: Krátké zážitkové odbočky na liduprázdné vyhlídky s dramatickými útesy padajícími přímo do Jihočínského moře.

Výbava a nátura vietnamského provozu
Přežití na vietnamských silnicích vyžaduje změnu myšlení a správné vybavení.
Vlastní výbava z domova: Spoléhat se na nákup moto oblečení na místě je chyba. Ve Vietnamu seženete kvalitní outdoorové věci, ale certifikovanou moto výbavu jen minimálně (i když se to za poslední roky v Hanoji, Saigonu i Đà Nẵngu dost posunulo). Problém bývá hlavně s velikostí bot – v místních obchodech nabídka běžně končí u velikostí 42–43 (US 9–10). Přilbu (3/4 nebo integrální), rukavice, chrániče a boty si přivezte z domu. Samozřejmě jsem už několikrát lítal s helmou v ruce jako s příručním zavazadlem a nikdo neřekl ani popel (vadilo jim to zatím jen v Manile).
Hydratace za jízdy: Tropické horko v kombinaci s neustálým soustředěním rychle vyčerpává. Hydratační vak v batohu/vestě vám umožní pít průběžně bez nutnosti zastavovat. Osobně vyzkoušeno – delší trasy bych už bez vaku vůbec nejezdil.
Nepsané pravidlo silnějšího: Nákladní auta a dálkové autobusy nebrzdí a předjíždějí i v nepřehledných zatáčkách. Pokud proti vám vjedou do pruhu, vaším úkolem je uhnout až na krajnici.
Klakson není agrese: Zvuk klaksonu znamená jediné: "Pozor, jsem tady, nepřehlédni mě." Troubení před nepřehlednou zatáčkou nebo při předjíždění je základním bezpečnostním návykem. Všechny, kdo se mnou po Vietnamu jezdí, učím troubit – a pokud je neslyším troubit, dostanou sadu hned na první zastávce.
Očekávejte nečekané: Slepice, krávy, vodní buvoli, rýže sušící se na asfaltu, zaparkovaný náklaďák hned za nepřehlednou zatáčkou nebo skútr v protisměru na vaší straně cesty jsou denní realitou. Jezdéte plynule, předvídejte a nikam nespěchejte.
Motolékárnička: Bez ní bych na delší trasy rozhodně nevyrážel. Vozím ji s sebou, i když jedu jen na kafe.
Pozn. z praxe: Ani Mapy.cz, ani Google Maps nefungují ve Vietnamu na sto procent. Zatímco na hlavních tazích drží krok, při cestách do vesnic a mimo civilizaci vás téměř jistě zavedou do slepé uličky, neprojezdného terénu nebo úplně vedle. Vždycky s tím počítejte, plánujte dojezd do cíle s časovou rezervou ještě za světla a nenechte se zaskočit, abyste nemuseli nedobrovolně kempovat v noci v divočině.

Našli jste v tomhle textu chybu nebo máte čerstvou zkušenost z terénu? Dejte mi vědět!
