54 tradic

Kdo někdy nakoupil ve vietnamské večerce nebo si prošel pražskou tržnici, snadno nabyde dojmu, že Vietnamce zná. Jenže ti, které v Česku běžně potkáváte, patří k jedinému z 54 oficiálně uznaných etnik. Zbylých 53 žije převážně v horách, o kterých snad s výjimkou Sapy se u nás skoro nemluví.

Pojďme se na ně podívat, a taky se podívat, kam zajít, když se do hor nedostanete.

Mýtus jednotného Vietnamu a sto vajec

Představa, že Vietnam je národnostně jednolitá země, je mylná. Většinové etnikum Kinh (Việt) tvoří zhruba čtyři pětiny obyvatel, ale vedle něj existuje dalších 53 etnik. Oficiální klasifikace z roku 1979 je řadí do osmi jazykových skupin.

Vietnamci to vysvětlují legendou: Drak Lạc Long Quân se oženil s horskou vílou Âu Cơ a ta porodila sto vajec, z nichž se vyklubalo sto synů. Pak se rodina rozdělila: padesát synů odešlo s otcem do nížin a k moři a stali se předky Kinhů, dalších padesát zůstalo s matkou v horách a z nich vzešla horská etnika. Číslo 100 je samozřejmě symbolické, smysl je jasný: nížina a hory jsou dvě poloviny jedné rodiny.

Proč v Česku potkáme jen Kinhy

Vietnamská komunita v Česku má kořeny v mezivládních dohodách zemí RVHP. Od konce šedesátých let sem jezdili vietnamští studenti a učni, ve velkém pak v osmdesátých letech dělníci a do tehdejšího Československa přijížděly i vietnamské děti.

Náborů se účastnila hlavně města a úrodné nížiny, jako jsou Hanoj, Hải Phòng, Nam Định nebo Nghệ An (ale i v centrálním Vietnamu dnes žijí stovky Vietnamců, kteří žili a pracovali v Československu). V těchto místech žije právě většinové etnikum Kinh.

Horaly nábory minuly. Žili v soběstačných zemědělských komunitách v těžko přístupných místech, měli omezený přístup k vyššímu vzdělání a často neznali ani vietnamštinu, protože mluvili vlastními jazyky. Neměli možnost ale vlastně ani důvod odcestovat za hranice. Proto ve večerce nebo v tržnici Sapa (ale samozřejmě dnes i v mnohých restauracích a na postech doktorů, právníků, ajťáků a vůbec napříč všemi profesemi) potkáte téměř výhradně Kinhy.

Mozaika 53 menšin: rychlý průvodce podle regionů

Severní hory

Tày a Thái jsou nejpočetnější horská etnika, kterých jsou 1-2 miliony. Žijí obvykle v říčních údolích a staví typické domy na kůlech, nhà sàn.

H'Mông a Dao obývají nejvyšší hřebeny kolem Sapy a Bắc Hà. Poznáte je podle barevně vyšívaných krojů a podle terasovitých políček, která dělají z hor krajinu jako vystřiženou z pohlednice.

A pak jsou tu mikro-etnika jako Lô Lô (Hà Giang, Cao Bằng), Pu Péo nebo Cờ Lao. Jde o malé skupiny od několika stovek po několik tisíc lidí, často se zachovaným šamanismem, a patří k nejohroženějším kulturám v zemi.

Centrální vysočina (Tây Nguyên)

Centrální vysočina je srdcem vietnamského animismu, gongové hudby a komunitních domů.

Okolí Đà Lạtu: K'Ho (Cơ Ho). Původní obyvatelé náhorní plošiny Lang Biang se dělí na podskupiny Chil, Lạc a Srê. Název hory Lang Biang pochází z jejich legendy o lásce K'Langa a H'Biang. Proslavili se tkaním a pěstují kávu.

Kon Tum: Ba Na a Xơ Đăng (Sedang). Obě etnika jsou známá zručným kovářstvím, bambusovými hudebními nástroji (například klong pút) a pěstováním vzácného ženšenu Ngọc Linh. U trojmezí Vietnamu, Laosu a Kambodže v okrese Ngọc Hồi žijí také nejmenší skupiny, Rơ Măm a Brâu, každá jen kolem pěti set lidí.

Ê Đê a Giarai. U těchto (ale vlastně i dalších) etnik platí matriarchát: majetek i rodové jméno dědí ženy a muž se po svatbě stěhuje k rodině manželky, což je naprostí opak, jak to mívají většinoví Vietnamci.

Symbolem celé oblasti jsou obří komunitní domy Nhà Rông s mohutnou střechou a kultura gongů, zapsaná na seznamu UNESCO.

Jih a delta Mekongu

Khmer Krom jsou původní khmerské obyvatelstvo delty Mekongu. Vyznávají théravádový buddhismus a jejich pagody patří k nejzdobenějším ve Vietnamu.

Čamové (Người Chăm) jsou potomci starobylé říše Čampa. Část z nich vyznává zvláštní směs hinduismu a islámu známou jako Bani Chăm.

Kde to vidět, když nestihnete do hor

Nejlepší je samozřejmě navštívit horské vesnice, ale i bez nich můžete v Hanoji a v dalších městech poznat spoustu.

Hanoj

Vietnamské muzeum etnologie (Bảo tàng Dân tộc học Việt Nam). Budova má tvar bubnu Đông Sơn, navrhl ji architekt z etnika Tày. V expozici najdete oděvy, nástroje a obřadní předměty všech 54 etnik. Ve venkovním skanzenu jsou původní domy, od staveb na kůlech po hrobky etnika Giarai. Muzeum leží asi osm kilometrů od centra a je otevřeno od úterý do neděle. Pokud máte jedno volné odpoledne v Hanoji, tak je to za mě naprosto "muste see". Jedná se o jedno z nejlepších muzeí ve Vietnamu.

54 Traditions Gallery (Hàng Bún 44B). Malá soukromá galerie se starožitnostmi, šamanskými textiliemi, maskami a rituálními předměty menšin. Kromě toho, že vás tam provedou, tak si zde můžete koupit unikátní suvenýry přímo od etnických menšin. Sám mám pár šamanských talismanů. Nevím, jestli to funguje, ale znáte to: co kdyby...

Hội An

Precious Heritage Museum (Réhahn). Soukromá fotografická sbírka a originální kroje z 54 etnik. Vstupné je zdarma a návštěva je na pár minut.

Další muzea, která stojí za cestu

Muzeum kultur vietnamských etnik, Thái Nguyên. Leží asi 80 kilometrů severně od Hanoje, takže se dá stihnout jako výlet na den. Založeno bylo v roce 1960, patří k národním muzeím a uchovává přes deset tisíc sbírkových předmětů z kultur všech 54 etnik. Expozice jsou rozdělené podle jazykových skupin, například Tày-Thái nebo Hmong-Dao. Pokud někoho zajímá právě etnologie, tohle muzeum nechce minout.

Muzeum Dak Lak, Buôn Ma Thuột. Budova je inspirovaná dlouhým domem etnika Ê Đê. Vypráví o Ê Đê, M'Nong a Giarai a je prvním muzeem ve Vietnamu s popisky ve čtyřech jazycích, mezi nimi i v jazyce Ê Đê. Po cestě do kávového srdce Vysočiny to je skvělá zastávka.

Muzeum čamského sochařství, Đà Nẵng. Nejde o etnografii v pravém slova smyslu, ale o největší sbírku čamského umění. Pokud chcete pochopit, kdo byli Čamové, zajděte sem.

Vesnice kultury a turistiky vietnamských etnik se nachází 45 km západně od Hanoje. Jedná se o areál, kde jsou postavené domy různých etnik. Dobrá volba, když máte čas na celodenní výlet.

Do terénu (krom už výše zmíněného)

Kon Tum. Vesnice Ba Na a Xơ Đăng s původními domy Nhà Rông. Nezapomeňte na Dřevěný kostel v Kon Tum, kde se potkává francouzská gotika s architekturou etnika Ba Na. Naprostý unikát.

Okolí Đà Lạtu. Vesnice K'Ho pod horou Lang Biang dejte si pěšky výšlap na horu se skvělým výhledem a poté ochutnejte místní kafe Mariána v Zanya Coffee (a pozdravujte ho!).

Hà Giang a Bắc Hà. Nedělní trhy, kam sjíždějí lidé z kmenů H'Mông, Lô Lô a Giáy. Nic podobného jinde neuvidíte.

Jak cestovat s respektem

Návštěva etnické vesnice není zoo a není vstupenka k fotografování. Pár zásad pomůže, aby z ní měli užitek obě strany:

Textilie kupujte přímo od švadlen, ne od překupníků. Peníze tak zůstanou v komunitě.
Spěte v místních homestayích, ne v hotelech provozovaných zvenčí.
Fotografujte jen se svolením. Děti a starší ženy nikdy nefotografujte bez doprovodu rodiny.
Respektujte šamanská tabu. Vstupovat do domů a dotýkat se obřadních předmětů se bez pozvání nemá.

A nezapomeňte: tyto kultury přežily staletí izolace, ale turismus je pro ně největší zkouškou. Cestujte tak, abyste jim pomáhali, ne je vymazali.